Popravdě ucelený obraz o životě blanenského patriota, umělce, sportovce, kuchaře a zeměměřiče, dosud nebyl sestaven. Prokázat např. kdy přesně se narodil, se nepodařilo. Známo je pouze to, že svá nejlepší léta prožil na samém počátku 20. století. Jeho autobiografické dílo „Život je krása“ poskytuje jen útržkovité informace. Nutno však ocenit úsilí a osvětovou činnost kolektivu seskupeného kolem badatele Kučery. Zásluhou jejich tak v posledním desetiletí z šera zapomenutí vystupují často až neuvěřitelná fakta.*

O těch již známých, byť opomíjených, budeme postupně zde na webu informovat. Zejména však hodláme rozšířit úsilí badatelské a propagátorské o jeho (a potažmo jeho potomků **) působení za hranicemi mocnářství rakousko-uherského. Těšíme se na podporu a spolupráci celé naší obce cestovatelské a outdoorové - poznatky (ověřené i důvodné) ze všech oblastí světa jsme připraveni v přiměřeném rozsahu a formě prezentovat.

*) Příznivé ohlasy veřejnosti jsou doloženy například vysokou účasti historické rekonstrukce jeho pochodu provedené počátkem dubna roku 2007. Tehdy uplynulo přesně sto let od doby, kdy Kašpar Krása spolu se svými přáteli Dr. Absolonem a Petrem Bezručem podnikl cestu z Blanska přes hořický hřeben do pivnice černohorského pivovaru (akce se zúčastnilo 554 lidí a šest psů s jednou žlutou ponožkou).

**) K. Krása byl postavy malé, leč svým životním přístupem megaloman, co do počtů potomků nevyjímaje.

Cestovat se dá prostorem i časem a nejednou lze zažít v jednu chvíli oboje. Po úspěšném ročníku festivalu, zaostřeným na Balkán, jsme dlouze přemýšleli kam a jak dál. No a inspirace přišla paradoxně až z daleké Britské Kolumbie, odkud nás kanadský geolog a krajan Vojtěch A. Gregor (mezi pamětníky horolezci a jeskyňáři známý jako Celofán) upozornil na dosud méně známé stopy slavného blanenského rodáka Kašpara Krásy. Postavy, která se zapsala do dějin našeho regionu v mnohém *. Opomíjena však až dosud zůstávala její životní etapa cestovatelská a zeměměřičská. Ve 14. ročníku se tedy pokusíme tuto mezeru zaplnit.

*) Např.: Jakožto vlastenci se mu nezamlouvalo označení zdejší turistické destinace Moravské Švýcarsko a sám pro ni začal používat poetické a marketingově vhodnější označení „Moravská krása“, kterýžto název byl později zkomolen na Moravský kras.

Dvě reportáže zachytily atmosféru 13. ročníku festivalu:

Kdyby se mne někdo před 5 roky zeptal, zda- li noční šifrovací hra Megbolondul přežije 5 let, tak bych mu řekl, že nejspíš ne. Za vymýšlením šifer a realizací celé akce stojí jen naše malá hrstka nadšenců (Deedee, Malvi, Katka, Teevee a Zdeněk), která se od prvního ročníku moc nezměnila (krom vrásek a šedivých vlasů z přípravy akce). Přesto se 5. ročník konečně přiblížil k našim představám o fungování hry. Šifrovačky se zúčastnilo  34 týmů a první do cíle dorazil tým „ROFLjemen“, který prošel všech 10 šifer a na shromaždišti se objevil už v 23:40 hod. Je pravda, že nápadů sice ubývá, ale snad to zvládneme i příští rok :-)

První místo v soutěži neprofesionálních filmů získal dokument Strážci Rudého moře autora Marka Spáčila. Rozhodnutí poroty vzbudilo debaty v kuloárech a převládal názor, že tenhle film si nejvyšší ocenění nezasloužil. Asi jen málokdo zpochybňoval technickou stránku filmu a profesní zdatnost zpracovaní, ale…

„Na takový film se můžu podívat v televizi, nic originálního v něm není“ - v tom se shodovala většina komentářů. Matematika je prostě taková. Při systému hodnocení obodováním každým z porotců, to po zprůměrování takhle prostě vyšlo. A nic na tom nezmění, že emoce nevyvolali žraloci na plátně, ale až verdikt poroty.

výsledky

Nová atraktivní podoba projekce soutěže neprofesionálních filmů s udělením zvláštní ceny se setkala s ohlasem diváků i přítomných autorů. Původně slibovaného porotce Petra Horkého musel na poslední chvíli zaskočit horolezec Pepa Uherka. Ten glosoval právě zhlednutý film z pozice dojmu diváka, zatímco Mirek Náplava pohledem zkušeného dokumentaristy (což zvládl mimořádně profesionálně a zábavně zároveň). V těžkém rozhodování o udělení ceny nakonec dvojice porotců rozhodla cenu udělit dílku Phantom slovenského autora Martina Grajciara, pry však těsně jen těsně před dokumentem Expedice Slorak autora Vaška Wetu Šimka.

Do klání o nejvtipnější text se zapojilo 25 soutěžících a hodnotila porota sestavená z nahodile vybraných návštěvníků fesťáku. Ceny kudrnovic internetového wobchůdku si v uvedeném pořadí přebrali Jirka Kučera (viz. text na obrázku), Zdenek a Mike. Připomínáme, že wobchůdek spustí svou činnost v magický okamžik: 1.12.2011 v 11:22 hod.

„Každý rok do poslední chvíle trnu kolik bude soutěžních skupin. Letos to bylo o to horší, že jsme se „odvážili“, díky předchozím ohlasům a neudržitelně dramaticky rostoucí kvalitě soutěžních snímků, k uvedení NaFEST na hlavní scéně.

Krátce po skončení festivalu jsem spokojený, že ostudu jsme si určitě neudělali. Přemýšlím nad změnami a zlepšeními pro příští ročník. Rád bych, aby se změnil poměr sil a zúčastnila se širší veřejnost. Lidi, kteří náš festival navštěvují, pro které jej pořádáme a doufáme, že jim dáváme v menu rajbasovského kotlíku zajímavou, netradiční a pestrou ochutnávku z různých outdoorových oblastí a aktivit. A především NaFEST by měl umožnit se na chvíli zastavit, přestat přemýšlet nad všedními starostmi a stresy. Nejlépe nejen při pouhém sledování, ale v rámci vlastní přípravy soutěžního snímku, což je výborná možnost strávit čas s kamarády a společně se pobavit.“

Výsledky

Do mrazivě běloby, která pokryla krajinu Hořic, dobíhali závodící běžci se soudkem limonády Grena na zádech po vítězném boji se smrtícím kopcem. Ale dle Jirky Moravce, který jako pořadatel zažil už 13. ročník, bylo počasí ideální (zažil prý i zimu podstatně vlezlejší) a terén bez problémů. A dle závodníků byla letos polívka v cíli lepčí než od maminky :-)

Výsledky

Známý publicista Libor Michalec přijede s tématem o fenoménu muslimského světa a vlivu v těchto zemích: Pakistán, Spojené arabské emiráty, Bulharsko, Bosna a Hercegovina, Turecko. S jeho vyprávěním a prostřednictvím fotek nahlédneme do jedné z nejchudších i nejbohatších zemí světa – přičemž obě vyznávají Alláha, budeme hledat stopy muslimů v zemích Balkánu, podíváme se na most v Mostaru, který zničila válka o Jugoslávii a dnes již znovu stojí, v Istanbulu budeme hledat projevy muslimské melancholie....

(sobota 26.11. Dělnický dům, v 17:35 hod. LIBOR MICHALEC: VE STÍNU PADIŠÁHA)