TOMÁŠ RUSEK (*1948)

průvodce CK Rajbas, Alpina a ve společnosti důchodce

„Co nezanechá stopu v hlavě, duši nebo srdci, to nestojí ani za povídání...“

Dlouhá léta patřil mezi světovou elitu ultramaratonců. Zvítězil na mnoha věhlasných závodech, drží české rekordy v běhu na 24 a 48 h a v přehledu světadílů, kde slavil své běžecké úspěchy, mu chybí pouze Antarktida.

Tomášovi se dařilo poznávat svět už za méně svobodného období, kdy k cestám využíval svých světových ultramaratonských výkonů a mnohokrát se o své dojmy ze závodů i cest podělil i na našem festivalu (Japonsko, Tajwan, Sahara atd.) V posledním desetiletí vyměnil maratonky za kolo a stal se profesionálním průvodcem zajímavých dobrodružných cyklozájezdů. O putování himálajským Sikkimem a Tibetem jsme už na festivalu také slyšeli.

Vloni se představil překvapivě 600 km dlouhou „vodní cestou“ na nafukovacím člunu po Beaver Creeku a Yukonu na Aljašce, kam se chystal již před 15 lety, kdy plánoval zimní přechod Beringovy úžiny. Jenže uskutečnění akce znemožnilo globální oteplování, které zabránilo zamrzání moře.

Letos se opět vrátí ke svému oblíbenému a osvědčenému dopravnímu prostředku, kolu. Poprvé se na něm vydal za přírodními i etnickými skvosty do severního Vietnamu, kde se mezi nepřátele nezařadil žádný ze spousty pestrobarevně odívaných horských kmenů Hmongů, ale překvapivě místní průvodci se „znalostí“ češtiny a české nátury. Příznivý dojem z cesty nezničil ani nepěkný pád s kola s následkem: ruptura pouzdra rotátoru ramene, který ho na nějaký čas vyřadil z běžného cyklistického života. Nepovedenou operaci musel nahradit důslednou rehabilitací, která mu umožnila už o prázdninách absolvovat cyklocesty do Norska i na Podkarpatskou Rus a následně i do Sikkimu. Vedle místních obyvatel se příznivě chovala i kouzelná živá i neživá příroda, ze které se bohužel místní zemědělci společným hospodařením snaží co nejvíce vyzískat pěstováním kukuřice i rýže v příkrých svazích bez ohledu na následky nadměrných odlesňovacích zásahů. Poznání černého i bílého krasu, jezer, vodopádů u čínských hranic, světoznámé zátoky Ha Long, byly kromě setkávání s prostými lidmi se snadným překonáváním jazykových bariér zaslouženou odměnou pro účastníky zájezdu, jehož dalšího vylepšeného pokračování se můžete příští rok v dubnu zúčastnit i vy – na kole - nebo třeba „jen“ s vnímavými smysly a fotoaparátem…

Tradičně v říjnu (letos už po dvanácté od r. 1995) z historického Sikkimu (k němuž patří i Dárdžíling a Kalimpong) pozoroval nejen mohutný masiv Kančenčungy od východu na západ až k výhledům na Everest, Makalu a Lhotse ze Singalilského hřebene, ale především se snažil co nejhlouběji ponořit do duchovního rozměru himalájského podhůří, kde se u pestré palety národností buddhismus prolíná v denním meditativním životě i při hlučných „púdžách“ s hinduismem, islámem i sikhismem. V příštím roce se do těchto končin světa vypraví znovu a nabídne poznání pohostinnosti původních obyvatel i přistěhovalců z Nepálu a Tibetu dalším českým cykloturistům, kteří si odsud vždy odvážejí nezpracovatelné množství obrázků hor, vodopádů, divoké i kulturní flory, ale především lidí, jejichž vstřícnost při setkáních je neuvěřitelně příjemná a nabíjející. Protože se mu podařilo navázat kontakt i do bezprostřední blízkosti bhútánských hranic, kde je výskyt turistů srovnatelný s výskytem stop yettiho, bude to nový bonus kromě barevných oslav svátků světla Diwali.


(sobota 23.11, Dělnický dům, 18:30hod., TOMÁŠ RUSEK: S RAJBASEM SPORTOVNĚ DO SVĚTA)

Trocha historie