O nás Hosté Program Akce Soutěže Informace Partneři Archiv

ANNA KUCHAŘOVÁ (*1988)

slacklinerka a highlinerka, milovnice výšek, balancu a dobrodružství

„ ... v každém kroku je víra, pokora a soustředění“

Anče patří do světové špičky highlinerek. Se slackline přitom začala teprve před šesti léty. Do té doby lezla po horách, jezdila na vodu, na kole, běžkovala a běhala. V létě 2010 jí ale naprosto učarovala právě lajna, která je pro ní spojením sportu, meditace, užívání lesa a kamarádů.

Poprvé na lajnu stoupla v roce 2008 na horolezeckém výletě ve Francii. „Měli jsme tam nataženou lajnu o odpočinkovém dni u vody a všichni ji do večera v pohodě přešli. Kromě mě a jednoho kamaráda,“ vzpomíná na svůj první pokus, jehož paradoxem je, že se i ten kamarád se dnes věnuje highliningu. Anče zatím chodila v největší výšce 500m. Je členkou EQB týmu a součástí projektu G4G (Girls for Girls).

Její postoj k lajně se postupně měnil a nacházel nové rozměry: „Ze začátku to byla obrovská radost z toho, že jsem dokázala něco, o čem jsem si do té doby myslela, že to není možné. Pak jsem měla období, kdy jsem byla úplně nakopnutá a chtěla toho zažívat víc a víc. A teď je pro mě asi nejzásadnější odhodit strach a dát ze sebe vše. Když se to povede, tak zažívám splynutí. Stav, kterému se říká „flow“. To je okamžik, kdy se do nějaké činnosti propadnete natolik, že máte pocit, že každý váš pohyb je dokonalý a všechno je v harmonii. V tu chvíli nezáleží na výsledku. Ať to dopadne jakkoli, jsem šťastná.“

„Myslím, že highline vychovává člověka k pokoře a vnitřnímu klidu. Je rozdíl mezi lidmi, co právě začali, a těmi, kteří se tomu věnují několik let.“

Sama highline označuje za velkou školou o ní samé. Baví ji pro svou komplexnost. „Highliner musí být fyzicky zdatný, aby se dostal do hor i s materiálem. Musí ovládat techniku napínání. Musí umět lézt a pohybovat se ve výškách. Musí být také dobrý parťák, jelikož se highline se napíná v týmu.“

Osobně za důležitější považuje podnikat projekty do highlinově neobjevených míst a zažívat dobrodružství spojené s tvořením něčeho nového, než se snažit přejít co nejdelší lajnu. Lajna ji zavedla do nejrůznějších koutů světa. Krásné vzpomínky má třeba na Island, ale přesto za nejsilnější zážitek považuje lajnu Šangrila v Českém ráji. „Vede mezi dvěma krásnými pískovcovými věžemi ve výšce 45 metrů, ale působí vyšší, protože je v otevřené krajině, je odtamtud vidět Ještěd, nádhera. Tehdy jsem se propadla do zvláštního stavu transu. Když jsem to pak probírala s jednou psycholožkou, říkala mi,že se to stává, když se člověk musí opravdu ukrutně snažit, aby zvládl něco, co je nad jeho možnosti; znají to třeba maratonští běžci. Tělo funguje automaticky a psychika se úplně odpoutá. Když jsem se na sebe dívala na videozáznamu, bylo vidět, že se šíleně klepu a křičím, ale přitom jsem uvnitř cítila něco úplně jiného. Napojení na přírodu, okolní svět, splynutí. Zajímavý prožitek absolutní jednoty.“

Vzpomíná také na jiný velký zážitek: „To bylo v Americe, na lajně, která je docela jednoduchá, ale měla pro mě velký význam, protože je to vůbec první skalní lajna na světě. Viděla jsem video, jak to přecházeli zakladatelé highliningu v šílených podmínkách v roce 1985. Visí v osmdesáti metrech, ale výhled máte osm set metrů do údolí.“

Mimo slacklinerství je Anče také nadanou architektkou – vystudovala obor Architektura a stavitelství na ČVUT v Praze. V současné době zastává i post prezidentky České asociace slackline.


(neděle 22.11. Kino Blansko, 15:00 hod. ANNA KUCHAŘOVÁ: JAK SE CHODÍ VZDUCHEM)

Anna Kuchařová: Dívka na lajně
Slacklinerka.com
Ancekance.blogspot.cz
Česká asociace slackline