MAREK AUDY (*1969)

fotograf, speleolog a vydavatel

Vystudoval VUT Fakultu strojní, ale zaměstnání projektanta velmi rychle opustil. Se speleologií se setkával od dětství a pod vedením svého otce začal ve svých 15 letech i s podzemním fotografováním. Dnes je jako fotograf jeskyní znám po celém světě. Ve volných chvílích jezdí třeba na kajaku a mimo klasické fotografie se věnuje také stereoskopii. Je zakládajícím členem Stereoskopické sekce Technického muzea Brno a vedle stereoskopických leteckých a podzemních snímků se začal věnovat také 3D filmu a stereomakrofotografii s makroboxem vlastní konstrukce.

Objevy prý mohou být dílem náhody. Marek jim však chodí poctivě naproti. Největšího ohlasu se dostalo těm venezuelským. Spolu s dalšími venezuelskými, českými a slovenskými jeskyňáři tam objevil jeskyně, o kterých ani v prvních letech třetího tisíciletí neměl svět tušení. Na stolových horách Roraima a Chimantá byl díky několika jejich výpravám popsán celý unikátní podzemní svět - ohromných prostor jeskynních systémů v křemenci. Stejně tak dokumentoval speleologické expedice zkoumající nejhlubší jeskyně Balkánu nebo objev nejdelší jeskyně v soli v Íránu. Nadále se aktivně věnuje výzkumu jeskyní Moravského krasu, kde se stal např. spoluobjevitelem jeskyně Suchdolský ponor.

Knihy o cestách vydává dnes spousta autorů. V záplavě titulů jeho Brány do ztraceného světa však rozhodně nezapadly a zaslouženě získaly pozornost jak čtenářů tak odborné kritiky. „Vynikající kniha, jež o několik řádů přesahuje běžnou cestovatelskou produkci a po všech stránkách (grafické, obsahové, redakční i autorské) je vidět vysoká profesionalita zpracování“, takto do jedné věty vtěsnal hodnocení knihy ve své recenzi Topí Pigula. Publikace získala 1. místo na festivalu GO Kamera 2009 v kategorii Nejkrásnější cestovatelská kniha i další prestižní ocenění Mezinárodní speleologické unie UIS a cenu Egona Ervína Kishe za literaturu faktu. Čtenáře si získala také kniha Cesta na Jenisej, kde Marek skvěle doplňuje svou fotografickou dokumentací autora textu Vojtu Zvěřinu.

V poslední době se Marek věnuje i filmové dokumentaci. Ocenění získal již jeho autorský snímek z roku 2004 Roraima - kde se narodila voda, o objevu jeskyně Krystalové oči. Na dalších se podílel: Tepui (P. Barabáš), V království ďábla a matky bouří (R. Grošek), Expedice Namak 2006 (E. Janoušek, V. Fanta). V poslední době ho stereofotografování přivedlo i k 3D filmovaní.

Na Rajbasu 2013 představí první český 3D dokumentární film Domino - hra v podkroví ztraceného světa, 2013, 18 min. Snímek zachycuje dřinu spojenou s výzkumem a dokumentací nejodlehlejších částí jeskynního systému Brewer. Tato nejdelší křemencová jeskyně světa leží ve Venezuele na stolové hoře Churí tepui v málo probádané části Guayánské vysočiny. 3D film není v dnešní době nijak vzácným typem média. Vznikají stereoskopické záznamy koncertů, přírodopisné dokumenty nebo i nejrůznější žánry hraných filmů, třeba i s využitím nejmodernějších digitálních animací. Je ale možné pořídit 3D cestovatelský dokument, tak jej známe v jeho prapůvodní podobě? Bez filmového štábu? Bez drahé a těžké techniky? Bez režiséra, kameramana, osvětlovače, zvukaře, stereomejkra, produkce? Richard Bouda a Marek Audy nezměnili jeskyňářskou expedici na Hollywood. Zůstali jeskyňáři a při tvorbě 3D filmu zachovali prapůvodní smysl slova dokumentární. Během šesti dnů zastali celý filmový štáb. Postavili 3 bivaky, sami si vařili. Vystrojili, slanili a zase vylezli několik propastí. Prosekali se džunglí na dně propasti. Veškerý materiál si v těžkém terénu museli sami odnést. Zaměřili 2,5 kilometrů dosud nezmapovaných jeskyních chodeb. Natáčeli z letadel, vrtulníku, v džungli, na laně i v podzemí. Natáčeli v místech, kde mimo nich ještě nikdy nikdo nebyl.

www.audy.speleo.cz